Historie

Historie školy – ze vzpomínek Ireny Krškové
První pokus o založení hudební školy v Potštátě se uskutečnil před začátkem školního roku 1946.Přijel houslista,pozdější člen orchestru opery v Olomouci a uskutečnil hudební vystoupení v sále tehdejšího hostince p.Hampla.Vyzval všechny,kdo už uměli hrát ke spoluúčasti.Bohužel,zůstalo jen u tohoto pokusu.Takže jsem učila dál sama – soukromé hodiny a později jako lektorka hudebního kurzu při osvětové besedě v Potštátě.
Po nástupu na Hudební školu v Hranicích v roce 1962 jsem založila dětský pěvecký sbor.
V roce 1964 v lednu jsem udělala se svolením vedení hranické školy hudební průzkum zdejší školy.Bylo přijato 27 žáků do přípravného oddělení.Od 1.září začalo vyučování ve hře na akordeon,klavír,zobcovou flétnu a samozřejmě sborový zpěv.Vyučovalo se v místnosti Červeného kříže.V letech 1966 -68 se vyučovalo na faře ve dvou místnostech.Jakmile jsem se doslechla o plánech přístavby základní školy,žádala jsem o přidělení staré budovy školy pro účely pobočky hudební školy,přestože jsem věděla,že je určen k demolici.Stalo se tak 1.2..1975.Nemalým úsilím se podařilo budovu s tehdejšími prostředky a za obětavé pomoci rodičů a brigádníků zachránit.
Úvazek se na potštátské škole pozvolna zvyšoval.Každý rok bylo po hudebním průzkumu otevíráno oddělení PHV.Trvalo to celých deset let,než jsem zde vybudovala svůj plný úvazek.
Škola rozšířila své působení na okolní obce.Nejprve měli zájem rodiče z Partutovic,později Olšovce a Stříteže nad Ludinou.V roce 1972 nastoupil učitel dechových nástrojů pan Jan Kokta,zanícený hudebník a výborný dirigent dechového orchestru..Ke spolupráci byl přizván pan Karel Čepička,který vyučoval hře na klarinet a flétnu.Na dechové nástroje nastoupil pan Alois Liman,absolvent ostravské konzervatoře.
Nastoupili další učitelé a práce pokračovala dál.Po sametové revoluci jsem hned žádala o osamocení školy,což se uskutečnilo k 1.září 1990.Ředitelkou školy se stala paní Irena Kršková,která odchází k 15.8.1993 do starobního důchodu a novou ředitelkou se stává a je potvrzena nadřízeným orgánem,což je ŠU Přerov paní Jana Kozubíková.
K 1.7.2002 tzv.delimitací se ZUŠ Potštát stává školou kraje Olomouc.
Ve vzpomínkách paní Ireny Krškové také najdeme:“..s hranickou školou jsme se rozloučili ničím menším než vystoupením 90-ti členného dětského sboru Sluníčko v srpnu 1990 na Pražském hradě.“

Výňatek ze vzpomínek paní Ireny Krškové

Ve školním roce 2004/2005 proběhly oslavy k 15.výročí osamostatnění školy.

K dějinám dnešní budovy ZUŠ
I když s existencí školy v Potštátě je nutno počítat již od doby vzniku tohoto poddanského města a duchovní správy, nejstarší doklad pochází z r.1582,kdy se privilegiu Jetřicha Podstatského z Prusinovic objevuje zmínka o školní louce, přesněji louce školného, tj.školního rektora. Německý překlad pak uvádí termín školní louka/Schulwiese/.Lze právem soudit, že škola byla tehdy luterská, podobně jako celé potštátské panství a potštátská farnost. K pokatoličtění školy dochází v souvislosti s rekatolizací r.1628,kdy nová vrchnost, Karolina d’Austria Contecroy, obsadila potštátskou faru katolickým farářem.Z této doby pochází také nejstarší potštátská matrika v níž se nachází zmínka o prvním potštátském rektorovi Michlu Gasnerovi v souvislosti s úmrtím jeho dcery Evy v r.1640.Zda Gasner působil ve funkci školního rektora ještě před rekatolizací,nebo až po ní,nelze zjistit.Z matriky však zjistíme jména dalších potštátských učitelů.
Školy se týká také privilegium regenta panství,Martina Desmareze,ze 16.července 1651 na vydržování varhaníka při farním kostele.Varhaník byl zároveň školním rektorem,protože vrchnost si vymínila posílat k němu chlapce do školy a působit v potštátském zámku tehdy,kdyby se tam konala hudba.
Panorama Potštátu mezi Lasslerovými freskami v potštátském horním kostele,nám umožňuje učinit si představu o tom,jak asi vypadala školní budova v letech 1742-1743,kdy byl tento mariánský kostel vyzdoben freskami.Šlo o přízemní domek v blízkosti farní budovy,jenž od sklonku 18.století nesl popisné číslo 36.I když ke škole patřilo pole a louky,učitel dostával školní plat,vylepšený roční částkou 14.zlatých následkem Desmaresova privilegia,školy se dotkly tereziánské a josefinské školní reformy,kdy škola spolu s farou byla vydržována nakonec tzv.náboženským fondem,nebylo postavení učitele právě skvělé.Tak za napoleonských válek si potštátský školní rektor Axmann zlepšoval své postavení tím,že spolu se školní a varhanickou službou zastával též funkci zvoníka a kostelníka.Nakonec se podobně jako potštátský farář,stal obětí epidemie,kterou na Potštát zavlekli ranění ruští vojáci,kteří po bitvě u Slavkova r.1805 byli umístěni v zámku dvou šenkovních domech na náměstí.Od r.1810 se škola stala školou dvoutřídní.Ve druhé třídě vyučoval školní pomocník.Osudnou událostí pro školní budovu byl požár 3.června 1813.Budovu zničil požár,který se stal předmětem zápisu drahotušského kronikáře,natolik,že se až do roku 1826 učilo v domech na náměstí.Teprve v r.1826 byla postavena nová školní budova o jednom poschodí,kde se kromě učeben nalézal též byt pro učitele.Šlo o stavbu v klasicistním stylu,která v průběhu let téměř nezměnila podobu a představuje nám jediný dochovaný typ předbřeznové školy na někdejším přerovském okrese,jenž od doby svého vzniku slouží výhradně potřebám školství/od roku 1975 ovšem jako budova LŠU –ZUŠ/.Spatřit ji můžeme i na soudobém pohledu z r.1826,jehož autorem je jinak málo známý J.Reychonn.V přízemí budovy je možno shlédnout původní trámové stropy,takže se budova právem r.1991 stala kulturní památkou,i když před r.1989 měla padnout za oběť demolici,jako údajná komunikační závada.Ke stavbě školy přispěl náboženský fond částkou 680 zl.,vrchnost částkou 165 zl.12 kr. a od obyvatel Potštátu se tehdy vybrala částka 204 zlatých.Podle údajů Řehoře Wolného ji měl poškodit požár r.1832,posledním zhoubném požáru Potštátu z 28.8.1966 školní budova se štěstím ušla.
Na potštátskou školu měly pozitivní dopad školské zákony z r.1868-1869.Škola se změnila na školu obecnou a z dosavadní dvoutřídky na školu čtyřtřídní,kde mimo nadučitele,působí též učitel a dva podučitelé.Z nadučitelů zasluhuje největší pozornost Alois Jung,který podnikl studijní cesty po školách v Německu a Švýcarsku a výsledky těchto cest,jejichž účelem bylo získat informace z oboru pedagogiky,také publikoval.Když byl r.1886 přeložen do Hranic,byl za své zásluhy o rozvoj školství jmenován potštátským čestným občanem.
Od počátku devadesátých let,kdy školu navštěvovalo stále více dětí a kdy se stala školou pětitřídní,bylo nutno uvažovat o stavbě nové školní budovy,protože pro účely výuky bylo nutno znovu najímat místnosti na náměstí.Zásluhou nadlesního a ředitele velkostatku Antonína Schreibra,došlo k postavení budovy pod potštátským hřbitovem v r.1902.Pro zajímavost je třeba uvést,že budovu,která měla sloužit jako německá obecná škola,postavil český stavitel Zeman z Bystřice pod Hostýnem.Týž si také při stavbě vymohl účast českých dělníků a českých povozníků se stavebním materiálem při této stavbě.O rok později došlo i k využití dosavadní školní budovy z r.1826.Pro účely německé měšťanské školy byla slavnostně otevřena v r.1903.Na škole se od r.1904 učilo též nepovinné češtině,v r.1907 byla spojena se školou měšťanskou pod společným ředitelem, v r.1910 ji bylo možno navštěvovat i dívkám, jako hospitánkám, smíšenou se stala r.1920.Za předmnichovské republiky na ní působil komunistický učitel Ludwig Hahn ve školním roce 1926/1927.Jeho značná politická aktivita vedla nakonec k jeho přeložení. Hahn skončil svůj život v Praze, kde se před příchodem gestapa, které ho přicházelo zatknout, zastřelil.
Situaci ve školní budově změnily až pomnichovské poměry, kdy bylo Potštátsko obsazeno v říjnu r.1938 Wermachtem a stalo se součástí tzv. Sudetské župy. Stará školní budova začala opět sloužit účelům školy obecné, kdežto ročníky školy měšťanské, která byla přejmenována na školu hlavní, se ocitly v budově z r.1902.
Osvobozením Potštátu v květnu 1945 znamenalo také ve svých důsledcích zánik veškerého německého školství v Potštátě i v okolních obcích. V budově z r.1826 vzniká škola obecná s řídícím učitelem Jaroslavem Tylichem, v budově z r.1902 pak škola měšťanská, v jejíž čele stanul jako ředitel Stanislav Skříčil. Obě školy byly otevřeny v září roku 1945.I po vzniku osmiletky a později devítiletky zůstávaly nižší ročníky v původní školní budově. Změnu přinesl až rok 1975.V důsledku dokončení přístavby ke školní budově z r.1902,se školní budova z r.1826 zcela uvolnila a našla v ní své umístění pobočka při Hudební škole/Lidové škole umění/v Hranicích. Vedoucí pobočky Irena Kršková již dříve zajišťovala hudební výuku soukromými hodinami a hudebním kurzem při Osvětové besedě, od r.1964 pak zmíněnou pobočkou.
Ve spolupráci s referenty památkové péče se budovu podařilo zachránit před demolicí, provést na ní řadu oprav a nakonec ji jako ZUŠ v roce 1990 osamostatnit.

PhDr. Ivan Krška